• 6.9.2011

6. září 2011 v 17:19 | Snowflake* |  (Kni)hovna
• Jóó. Další školní den jsem přežila. Dneska snad ani nebudu psát jak to je únavné, dlouhé, náročné, nudné atd., protože už je to taky ohrané a všichni to vědí. Ráno jsem přišla na to, že jsem patrně sežrala svůj vlastní svetřík, protože ve skříni není k nalezení a nikde jinde taky není. SNAD se to najde, já ho chci najít, mě se tak líbil...
Co se týče těch šíleně dlouhých sedmi hodin strávených v tom šíleném ústavu, nastal úspěch - dneska jsem neusínala. Dokonce jsem pár minut byla Termoregulační Tereza, protože si nás novej zeměpisář potřeboval zapamatovat a Terezy tam jsou čtyři. Taky jsem porušila jedno "pravidlo" a začala zjišťovat, co bude prima hrát za divadlo na výjezdovce. Vlastně oni se prokecli sami, ale já je pak musela varovat, aby se neprokecli před třídní (o tom že se prokecli ;-D). No já to "tajemství" asi neudržím, ale myslím že celá sekunda rozhodně zasvěcena nebude :-D.
Jak vidíte, píšu kraviny, který jsou ještě ke všemu nesrozumitelný. Když píšu dlouhý souvětí, obvykle to znamená že hodně přemýšlím co mám napsat.
Teď mě napadá: "Život je modrej a smrdí jako lepidlo." Když jsem šla ze školy, do cesty se mi nacpala celá moje bejvalá třída ze základky. Snad dokonce áčko i béčko, já nevím.. každopádně jsem cca. 5 minut stála na rohu cesty a přemejšlela, kam mám zahnout, abych se s nima nepotkala, no pak jsem znova obešla školu a šla domů druhou stranou. Bohužel, se záchvatem sebelítosti. Myslím, že to taky znáte, když se nechcete naštvat, začnete se litovat kvůli jedný věci a pak vás napadnou další a další a už se z toho nevymotáte. Ani já jsem se z toho ještě nevymotala. Moje dva hlavní důvody k sebelítosti (ha, ha, spíš k záchvatům té sebeničící sebelítosti, která vzniká spíš jen z lidský blbosti) trvají už celkem dlouho a nějak nepřestávají. Ten první je moje základka (nebo, umělecky řečeno, "sužující okovy temné minulosti" :-DD) a ten druhý.. to je osoba inkliminovaná ;-D. Věc, o které na blogu nepíšu od začátku a nehodlám ani teď...
To je asi všechno. Pro dnešek. Pochybuju, že to někdo čte (a teď se nelituju :-D), a tak už ani neděkuju za přečtení.
Vaše SnowFlake*** *.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miss. Indecisive miss. Indecisive | Web | 7. září 2011 v 16:56 | Reagovat

Já to čtu! :P :) Ty záchvaty sebelítosti znám až moc dobře. A svým bývalým spolužákům se taky snažím obloukem vyhýbat. Nevím, co jsem provedla, ale asi si myslí, že když jsem se dostala na gympl, tak mám nějakou nakažlivou nemoc nebo co. No, každopádně mě dost pomlouvají a kdovíco ještě. Pitomci to jsou. Jsem ráda, že jsem na ten gympl šla a nemusela s nima být ještě teď. V jejich světě "Xteenu". :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama