close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

• Život (a smrt) jednoho melouna

16. července 2011 v 20:09 | Snowflake* |  (Kni)hovna

• Ze strmého kopce se kutálí velký, neohrabaný meloun. Valí se dolů tak rychle, že ani neví, kolik výmolů už překutálel a kolik hub už vytrhl ze země (ve skutečnosti přes žádný výmol nepřejel a žádnou houbu nevytrhl, ale jak to už u melounů bývá.. všechno zveličují na svou velikost). Ví jen, že ten kopec je opravdu strmý a že tohle nepřežije.
A tak vzpomíná na svůj krátký, velmi nešťastný život. Celý si ho promítá v hlavě plné červené dužiny a černých jadýrek. Člověk by ani neřekl, kolik se toho mezi jadýrky uchová!
Vzpomíná na svá dětská léta, kdy se slunil na maďarských polích, jak si povídal s desítkami svých příbuzných a zrál a zrál a moc se mu to líbilo...
Až najednou přijelo velké nákladní auto a naložilo ty nejzralejší melouny, mezi kterými byl (k jeho neštěstí) i ten náš. Kodrcal se v autě a měl pocit, že skončí napadrť. "Kam to sakra jedu?" ptal se, ale nikdo se s ním nebavil. Všichni ostatní melouni na sebe byli pyšní - maminky je poučily o tom, že když je naloží nákladní auto, jsou krásní a zralí a zelení...
Vzpomíná na to, jak se mu tím odvozem od základů změnil život. Vyndali ho i s ostatními z auta, ale když je přendávali do velké krabice s nápisem WATERMELLONS, náš meloun vypadl na zem. Nepředstavitelně a šíleně ho to bolelo a navíc si toho nikdo nevšiml. Tak se poprvé stalo, že využil nepozornosti ostatních a odkutálel se pryč, do obrovského domu s nápisem POTRAVINY. Lidé po něm koukali a děti za ním utíkaly, ale meloun se nepozorovaně (on tedy myslel, že nepozorovaně) dokutálel k pultu se zeleninou.


"A hele, jeden meloun nám tu vypadl," zašvitořila pisklavým hláskem postarší paní od pokladny. "Šup tam zpátky, neposedo," zaskřípěly její hlasivky ještě jedou a bezcitně hodila melouna do krabice mezi ostatní svého druhu.
Tam začala ta veselejší část jeho života, seznámil se s pohlednou zelenou melounicí, ostatní melouni jim přáli štěstí a udělali jim velkolepý svatební obřad.
Meloun měl s melounicí mnoho malých melounků, kteří byli krásné po mamince a útěkářské povahy po tatínkovi, naštěstí byli včas chyceni při každém pokusu o útěk k oddělení štíhlých zelených okurek nebo svůdných fialových lilčicí... zelené rodince plné červené dužiny a černých jadýrek se žilo zkrátka dobře.
Náš meloun si však už ani nevzpomíná, jak dlouho ten šťastný úsek jeho celkově nešťastného života trval. Měsíc? Víc?
Po nějaké době melounovi jeho spanilou melounici přebral vedoucí gangu Zabijáckejch červenejch melouňáků a náš meloun na to včas přišel, takže se stáhnul do pozadí k seschlým melounům na dno krabice, kteří už ani nedoufají, že si je někdo koupí.
O pár dnů později se na dno bedny stejně jakási ruka prohrabala. A jelikož náš meloun byl pořád ještě poněkud šťavnatý a ostatním melounům a dně se podobal pouze svou beznadějí, vytáhla na denní světlo ruka právě něj! Když se pomalu odvážel v nákupním košíku milé staré paní Elemérové (mimochodem pocházející také z maďarských polí), jeho krásná melounice se za ním ani neotočila a svoje děti ani neviděl - patrně byli opět na návštěvě u sametových broskviček. Tak si říkal, že je vlastně dobře, že odchází.
S paní Elemérovou se meloun velmi rychle seznámil, ale i přes jejich okamžitou spřízněnost duší se mu pořád stýskalo po jeho exmelounici a z její zrady byl pořád smutný. Ale to ještě nevěděl, co se mu stane!
Jednoho dne paní Elemérová vyrazila s melounem pod paží směr nemocnice. Vyprávěli si, co to nemocnice je, a že paní Elemérová tam jde za svou vnučkou, která má zlomenou nohu. Jenže u kopce před nemocnicí se paní Elemérová šíleně lekla, ztuhla a zčervenala a upadla na zem. Meloun se zůstal válet na chodníku.
Válel se a smutnil pro svá rodná pole, pro melounici hanebnici a pro chudinku paní Elemérovou, až do něj kopla nějaká buranská pubertální noha.
Ze strmého kopce se kutálí velký neohrabaný meloun, tak dojatý svým tragickým osudem, až celý mokrý. Najednou naráží do něčeho tvrdého, co v životě neviděl. A taky už nikdy neuvidí.

+ Moje "okecávačka" k tomuto "dílu"?? Psala jsem to cca. v polovině školního roku a je to teda.. :D. Nevím, jak to nazvat :D. Když jsem to psala, opravdu jsem si představovala, že jsem ten meloun ;D. Takže pokud to není umělecký, tak aspoň trocha empatie by se v tom snad našla...
A možná je ještě třeba dodat, že je tu meloun schválně v rodě životném :)).
Každopádně, díky za přečtení a prosím, moc mě nekritizujte :).
Vaše SnowFlake*** *.
p.s. když budou komentáře, budou i články ;)).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Frogynka Frogynka | E-mail | Web | 17. července 2011 v 11:20 | Reagovat

Né, nepoblila :D...

A tvůj článek už od nadpisu originální :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama