
Ahojte :)).
Hned na začátek, moc vám děkuju za komentáře k Iris. Já myslela, že si budete po pár prvních verších ťukat na čelo a pomyslíte si, že Snowflake se zbláznila. A vy ne. Za to vám fakt moc děkuju :*.
A teď už k věci - ke včerejšímu dni, který jsem strávila v Praze.
Jak už jsem psala jako p.s. k Iris, byly jsme s mamkou na Kytici v Semaforu. Předtím jsme ale měly ještě trochu času, takže jsme si pořídily celodenní jízdenku za stovku na všechno, co v Praze jezdí a má víc než 5 sedadel (dlouhý trabanty nemyslim) a vyrazily jsme do extramegazalidněnejch ulic našeho hlavního města.
Mimo jiné jsme vlezly například do Palladia, obchodu s Crocsama nebo obchůdku s takovejma drahejma ale krásnejma blbostma. Zaujal mě třeba nůž na nutellu :DD.
Objevila jsem hotel Paris a hotel Hilton, chacha :)). Upřímně jsem se zasmála.
Když jsme docouraly (a došel nám čas), přemístily jsme se na tramvaj, v níž jsem zaujala poslední volné sedicí místo (na to mám talent :DD) a přemístily jsme se na Dejvickou.
Když jsme vystoupily, zjistily jsme, že rady naší babičky (té, o níž jsem se tu už hodněkrát zmiňovala, ano) nám moc nepomohly a že nevíme, kudy a kam máme jít. Náš klasický problém. Ztráta orientace. (v prostoru!)
Ovšem potom jsme se nějak vymotaly s pomocí jakýchsi turistů, kteří právě s dítětem na ramenou křižovali křižovatku směrem od Semaforu :).
Představení Kytice mě příjemně překvapilo. Před necelým měsícem jsme byly v divadle La Fabrika na Bláznivým Petříčkovi a to jsem vůbec nepochopila, potom někdy jsme šly do libereckýho divadla na Carmen, to jsem taky nepochopila, tak jsem se bála, že nepochopím ani tu Kytici. Ale tu jsem pochopila celkem v pohodě. Opět jsem zažila ten úžasnej pocit, sedět v divadle a smát se u představení, které chápu.
Bohužel jsme nepočítaly s tím, že to bude trvat 4 hodiny, takže jsme musely v půlce Bludičky odejít, aby nám neujelo metro. Ale konec byl docela předvídatelný a navíc byl v programu, takže zas tak hroznej problém to nebyl...
c. č.
Metro jsme stihly, autobus jsme taky stihli, na jezdících schodech jsme se nezabily ani nepočuraly strachy. Do Liberce, který je proti Praze vesničkou, jsme v pořádku dorazily.
Spát jsem šla o půlnoci. Patlala jsem se s novým designem. Konve tu byly už megamaxidlouho. Půvadně na tomhle hnědým měla bejt lama alpaka (jak já ji familiárně oslovuji, (t)lama z (kni)hovny, (al)pako), ale ta byla trošku rozmazaná a nějak sem nepasovala, tak jsem sem dala čumák poníka. Focené v Zoo Liberec. (Ne, bílýho tygra nedám. Ti jsou za sklem.)
Vím, že dess asi není hezčí, než ten předchozí, ale zase tak strašnej není. Držím se jednoho typu designů a to mi docela vyhovuje. Jednoduchost nadevše :))...
Za chvíli (dlouhou chvíli) jdu do nějaký restaurace. To víte, po dlouhý době neděle doma.
Když budu mít čas, přidám nějaký básničko-říkanky a Superstar. Ale nijak neslibuju.
Mějte se, vaše Snowflake*** *.
Ahojky, jenom se hlásím, že vůbec žiju :)
Jinak, hezkej design :]