
Ahojte :)). Jelikož není pořádně co dělat, dávám k přečtení další z mých básničko-říkanek...
Snad
Půjdu zkusit svoje štěstí
- snad mi nikdo nedá pěstí!
Přestanu tu kousta tužku
- snad nespolknu drobnou mušku!
A odjedu na letiště
- snad mě nevysaje klíště!
Dostanu se mezi lidi
- snad mě nikdo neošidí!
Náhle uvidím dvě dogy
- snad u mě nenajdou drogy!
Poté spatřím průvodčí
- snad mě ničím nesmočí!
A usednu do letadla
- snad tam jsou příchytná madla!
Vzneseme se nad ranvejí
- snad se mi tam nevysmějí!
Dostaneme turbulence
- snad nezačnu křičet tence!
Ulomí se nám křídlo
- snad má pilot lepidlo!
Upadnem na vodopád
- snad mě osud neměl rád?!?
Z hlediska významového, takhle nějak si představuju svou první cestu letadlem. Zkrátka z toho mám docela strach. Asi z těch Leteckejch katastrof, na který jednu dobu furt koukala babička.
Z hlediska kompozičního, všimněte si opět jednoduché struktury A, A, B, B - když se pokouším psát jinak, vyjde z toho děsnej paskvil, a děsně trapnej.
A taky, když se básničkou pokouším sdělit něco 'vážného' - například když se pokusím o nějakou 'romantickou poezii', tak z toho vyjde taky šílenost. Zkrátka neumím ve verších sdělovat něco vyššího.
Díky za přečtení, vaše SnowFlake*** *.
to je super!..bomba..