27. března 2011 v 18:27 | Snowflake*
|
Zdravím.
Ne, nebudu depresivní. Musím si to zakázat. Ale někdy mám chuť se trochu litovat.
Jako loni. Nebudu to tajit, přišla jsem si jako hromosvod. A život mi tehdy změnila jedna jediná věta: "Dostala ses, jseš sedmá..."
Dostala jsem se do 'prestižní počítačové třídy', do které měli lidi s horším prospěchem dveře uzavřené. Elita, myslela jsem si. Ale mohlo mi dojít, že to nebude fungovat.
Dřív to bylo Áčko a Béčko, dvě uzavřené společnosti dětí sotva desetiletých, které se potkávaly leda tak na chodbě a byly pospolu už přes čtyři roky. Měly se rády a i když se občas pošťuchovaly, nic by si navzájem neudělaly. Áčko žilo představou, že béčko jsou blbci, béčko si zase myslelo, že blbci jsou "áčáci".
Ale rozřazovacím testem do počítačové třídy se tohleto všechno změnilo. Do jedné mísy byly nasypané obě třídy a z nich 22 udělalo úspěšně test. Byla jsem mezi nimi, byla jsem sedmá, byla jsem na sebe pyšná...
Vloni jsem v září teda nastoupila do 5.B. Bylo tam spousta bývalých 'béčáků', já jsem tam byla jako jedna z mála z bývalé 4.A. A byla tam i Martina, Kristýna, Míla...ty školní hvězdy!! Byla jsem z nich unešená. Tak hubené nohy a tolik těch značek na oblečení!! Wow.
Na konci září jsme jeli na opuštěnou skautskou chatu v Lužickejch horách, jako třídní exkluzivní seznamovací pobyt. Ach, jak já jsem tam těm 'hvězdám' byla lhostejná..komplexy se dostavily v nečekaném množství. Teď už vím, že mě nebraly proto, že jsem nebyla taková pipina jako ony, ale tehdy jsem si myslela, kdovíjak nejsou úžasný.
Velké překvapení pro mě bylo, když jsem s nimi jedno ještě slunečné řílnové odpoledne směla jít společnou cestou domů. Začaly se se mnou milostivě bavit a když na mě zamávaly a zakřičely "Ahoj, Terí", byla jsem z toho úplně hotová.
Pár týdnů, možná i měsíců jsme se spolu bavily.
Jenomže pak mě začali šikanovat kluci ze třídy, a dokonce i z té nepočítačové. Začali na mě s tím, že "jsem tlustá jako prase a neumim kotrmelec". Byla jsem vzteklá, bránila jsem se tím "křečkovským" způsobem, což, jak jsem později poznala, bylo opravdu špatné. Nemělo mě rádo opravdu hodně lidí, a s mým račím přístupem mě nenáviděl celý svět.
Učitelky mě taky moc nemusely, protože už od třetí třídy mám pověst dítěte, který má furt nějakej problém.
A problémy se loni rozjely docela slušně. Čas od času mi přelétl před obličejem nějaký míček, který se mi měl odrazit nejspíše od zadku, nebo mi na lavici přistála vlašťovka z papíru.
To by ještě nebylo tak hrozné. Rozměr tomu dávala ale naše příšerná třídní, která na skoro každý hodině výtvarky, na kterou nás měla, vyzdvihla, jak jsem "šikovná, hodná a slušná". Spolužáci toho pak už měli dost a občas do mě něčím i flákli, třeba pytlem od tělocviku. Začali mě třeba pronásledovat a sprostě mi nadávat, když jsem se procházela po školním dvoře s kamarádkou, která měla podobné problémy, jak já, jenom byla o 2 třídy výš.
To už mi bylo fakticky úzko, občas jsem kvůli tomu i plakala...a začínala jsem si myslet, že ty všechny nadávky jsou pravda. Kotrmelec jsem sice neuměla a neumim dodnes, ale to bylo asi tak jediný pravdivý na tom.
Naštěstí jsem měla i jednu učitelku, která mě měla ráda a byla mi ochotná pomoct.
Byl to sice už konec června, ale i tak jsem si říkala, že tohle se musí řešit bez jakýchkoliv ohledů na vzdálenost od prázdnin. A pomohlo to.
Jenže i když dneska potkám nějaké bývalé spolužáky, tak se mi buďto vyhnou (v lepším případě) a nebo si opakují ty nadávky z minulého roku.
•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•
A proč já to tu vlastně řeším???¨
Jeden můj bejvalej spolužák, kterej byl zrovna z těch šikanujících, měl zlej úraz. A nemá se už vracet na základku. A je možný, že přijde k nám na gympl...
Vaše SnowFlake*
Přečetla jsem to celé..a jsi dobrá,že jsi to vše ustála.Já už bych dávno stála na mostě a chtěla skákat
Ten spolužák k vám snad nepůjde..to už by byla nepřízen osudu ..