Lyžařskej tejden na kopečkách

27. února 2011 v 22:12 | Snowflake* |  (Kni)hovna
Ahoj, zdravím, nebo SKOL :-)!!!
Takže jsem se dneska odpoledne vrátila z Harrachova, kde jsem byla na prázdninách neboli u babičky.
Bylo to super, skoro celej tejden jsme lyžovaly (dá-li se tomu tak říct, aniž by to byla urážka tohoto duchaplného sportu). Ze začátku na miniminikopečku, jen tak pro dostání se do formy, potom jsme přešly na takový standartní minikopec, kde se už dá přece jenom upadnout a ulomit si jednu či více končetin, tudíž už se tam dá provozovat to cosi, co mi bylo ještě předloni utajené a čemuž se říká lyžování. To bylo suprové, to mě bavilo, nejen z toho důvodu, že nejsem nijak zalyžovařivšísi lyžařkou, ale třeba i proto, že se na již zmiňovaném minikopci schází všechny kultury, jež navštivují mé zamilované městečko mezi horama (to jest vážená kultura polská, německá, holandská a česká, občas narazíte na Dána či Anglána, máte-li štěstí), tudíž se tam leccos dozvíte o lidském chování v zemi navštívené.
Toť byla charakteristika onoho minikopce, na jehož vrch jsem se pískajíce vozila na pomě. Ale pár dnů poté jsem poznala mnou do té doby nepoznané a mou (půjčenou) lyží do té doby nedotknuté.


"Jde ti to, půjdeme na větší kopec, to zvládneš..."
Ach, achich, ouvéj. Kopec, který jsem měla tu čest obšťastnit svou přítomností, byl naprosto proti pravidlům gravitace a VEŠKERÉ, nejen zemské přitažlivosti. Byl složený ze dvou kopců, pokusím se vysvětlit naprosto primitivně: kopeček rovníčko KOPEC ROVNO koupaliště neboli ledová smrt.
Vzhledem k tomu, že mé "lyžařské pravidlo", které uznávám už od lyžařské školičky, zní "Nepadej, jinak si budeš muset volat bernardýna se štěnětem rumu na krku", byl tento kopcorovnokopec doopravdy zapeklitostí samou pro můj rovnovážní (ne)smysl. Ale - tleskejte, nespadla jsem ani jednou! A příští rok se na mě tento podivný horský útvar může znovu těšit.
Zkrátka, lyžařský týden v Harrachově, kde jsem vyrůstala a kde se nade mnou piští "Tohle že je malá Terezka? Ta ale vyrostla!" a otevírá se denně mnoho úst, jsem si doopravdy užila. Nejlepší bylo, že jsem nezbourala ski bar a ani bernardýna spolu s pracovníky horské služby jsem budit nemusela.
Spousta červenočerných lyžařských pozdravů od SnowFlake*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doxy Doxy | Web | 1. března 2011 v 17:11 | Reagovat

Tak aspon že jsi si to parádně užila :))

2 Prasatk(Oo) Prasatk(Oo) | Web | 1. března 2011 v 19:53 | Reagovat

Páni obdivuji tě, že jsi nezbourala ten bar :D To tam kam jezdím já sice žádnej není, ale místo toho tam na mě vždycky čeká velkej strom. :D A u mě je to už pravidlem, že ho každý sjezd obejmu :D

3 Prasatk(Oo) Prasatk(Oo) | Web | 6. března 2011 v 21:53 | Reagovat

Příště se to bude natáčet foťákem a ten má mikrák v poho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama