
Ahoj, zdravím, nebo SKOL :-)!!!
Takže jsem se dneska odpoledne vrátila z Harrachova, kde jsem byla na prázdninách neboli u babičky.
Bylo to super, skoro celej tejden jsme lyžovaly (dá-li se tomu tak říct, aniž by to byla urážka tohoto duchaplného sportu). Ze začátku na miniminikopečku, jen tak pro dostání se do formy, potom jsme přešly na takový standartní minikopec, kde se už dá přece jenom upadnout a ulomit si jednu či více končetin, tudíž už se tam dá provozovat to cosi, co mi bylo ještě předloni utajené a čemuž se říká lyžování. To bylo suprové, to mě bavilo, nejen z toho důvodu, že nejsem nijak zalyžovařivšísi lyžařkou, ale třeba i proto, že se na již zmiňovaném minikopci schází všechny kultury, jež navštivují mé zamilované městečko mezi horama (to jest vážená kultura polská, německá, holandská a česká, občas narazíte na Dána či Anglána, máte-li štěstí), tudíž se tam leccos dozvíte o lidském chování v zemi navštívené.
Toť byla charakteristika onoho minikopce, na jehož vrch jsem se pískajíce vozila na pomě. Ale pár dnů poté jsem poznala mnou do té doby nepoznané a mou (půjčenou) lyží do té doby nedotknuté.


