
Zdravím, zdravím, zdravím (ne, ještě ne z ústavu :P)
Původně jsem sice chtěla napsat článek k tématu týdne, ale pak jsem se rozhodla, že se s Vámi podělím o další trapný zážitky z pátku 10.prosince.
×××
Toho dne jsem jela do pražskýho Domu národnostních menšin (pokud to píšu správně, tak do oddělení slovenský kultury) na konferenci číst svojí povídku (fáááákt děsně povedenou...:P).
Podařilo se mi se ztrapnit už v autobuse, protože jsem se musela ptát, "kde jsou vočíslovaný ty sedadla". No nakonec jsem to s pomocí spolucestujících nějak zvládla najít. Pak jsme asi tak dvakrát nastoupili do metra, který jelo blbým směrem, no na padesátý pokus jsme se na potřebnou stanici dokonce dostali.
×××
V programu jsem byla až někde na konci a ještě tam blbě napsali moje příjmení...to mě vždycky dokáže tak naštvat...no a když jsem přišta na řadu, začala jsem si říkat, "jestli to vůbec má cenu a že to bude trapas a že a že..." ale nakonec jsem to tam nějak přečetla no...všichni na mě čučeli jak na vymetenou (asi tak nějak jako čučejí při tělocviku, když mám chytit míč a já ho nechytím i když propluje půl centimetru okolo mně...) a pak to komise (nebo co to tam sedělo...) zhodnotila jako "adekvátní věku autorky", takže úplně debilní. Ze začátku jsem byla naštvaná, ale pak jsem zjistila, že to bylo jenom z hladu a s chutí jsem sežralaaaa (je mi líto, ale jinak se to nedá říct) téměř celou sváču. A nakonec to byl fajnovej den. Kdo může říct, že byl šaškovat v Domu národnostních menšin?!?!
×××
No a příští den ráno mi bylo blbě. Měla jsem jet s triem do Hoyerswerdy, ale nakonec jsem zůstala doma, kašlající koukat z okna na miliony vloček, které jako jedna z mála, tak miluju.
Takže se mějte hezky, starejte se o sebe a ahoj,
Vaše Snowflake××× ×