Zdravím všechny, co jdou zítra do školy =×D
Včera to bylo ještě takové prázdninové, ale dneska už přípravy vrcholí a školní rok klepe na dveře. I já už se pomalu ocitám ve světě posledních příprav a jak už nadpis napovídá, žehlení sukně a mytí hlavy.
A víte co? Já se už i docela těším. V Červenci jsem sice ještě byla zklamaná z toho, že opouštím základku, ale jak se to blíží, /Myslím "Den D."/, těším se čím dál, tím víc. Když už to má přijít, tak aspoň stylově a bez slz.
Budu primánka. Neboli šesťačka, chcete-li. A budu první v abecedě, což se mi ještě nikdy nepodařilo. Pokaždé jsem byla tak okolo pětky, nebo tak. A loni dokonce třicátá první. Sama jsem nevěděla, co to má znamenat, když moje příjmení začíná na CS. /Neboli Č./
Už od třetí třídy jsem chtěla na ten gympl, kam jdu. Věděla jsem o něm, protože tam učí moje mamka. Ze začátku jsem se bála, že se mi bude celá škola smát, ale teď už jsem s tím smířená.
A končím se sborem, který byl dvakrát týdně. Znamená to víc času a víc peněz. Třeba přece jenom o prázdninách odjedeme na Korfu nebo k Balatonu =×)...
Téměř živě si vybavuju svůj úplně první školní den. Měla jsem na sobě takové kostičkované červenobílé šaty a šla se mnou mamka. /Za což jí dodatečně děkuji!/
Paní učitelka říkala jména a a my si chodili k tabuli pro malovaného medvídka s bonbónem nalepeným uprostřed břicha. Už od první třídy jsem se smiřovala s tím, že moje příjmení prostě nikdo nepřečte, teď mi to už ani nepřijde.
Každopádně, jdu znovu do první třídy. Myslím první den do nové školy.
Budeme na památku tiskat ruce na stěnu. A do oktávy si budeme pamatovat, kde je ta naše. Držte mi palce, až se poprvé sejde Prima '10!!!
Jdu se odreagovat ke klarinetu. Tramtadadá, jdu si zahrát famfáru. A nachystat sukni. Zítra je velký den...
SnowFlake ...
